Jak jsme zažili vodní lyžování na sněhu

Letošní zimní dovolená byla opravdu nezapomenutelná. Jsme díky ní bohatší o jeden ojedinělý zážitek - lyžování, které v sobě spojuje klasické i vodní... Jakže je tohle možné? Úplně jednoduše!

Vypadalo to, že i letos do naší dovolené zasáhnou zákony z nejvyšších, totiž Murphyho. Předloni i loni bylo o prázdninách takové počasí, že se lyžovat dalo pouze jeden den, a to ještě s obtížemi. Letos se po nečekaně mrazivých únorových a lednových týdnech přihlásilo oteplení právě se začátkem našich jarních prázdnin. A tak se zdálo, že se historie bude opakovat.

Ale neopakovala. Lyžovat se nakonec dalo celý týden. Ve čtvrtek jsme však svištění po sjezdovkách vynechali, jelikož podle předpovědi mělo i u nás na horách pršet. Pátek měl pro zimní sporty skýtat o poznání příznivější počasí.

Ve tři hodiny odpoledne zamrholilo. Jinak nebylo po dešti ve čtvrtek ani památky.

V pátek jsme vyrazili na sjezdovku. Měli jsme očekávat, co přijde. Už když jsme byli před lety v létě na horách, v televizi neustále hlásili bouřky - a bylo jasno. Na jediný den hlásili jasno, tak jsme se vydali na horskou túru - a přišla bouřka.

Mr. Murphy vládne vesmíru pevnou rukou, a tak, když jsme si místo původně zvažované hodinové zaplatili dvouhodinovou permanentku, začalo po necelé hodince pršet.

Nejprve mrholilo, pak se z oblohy spustil menší vodopád, při němž by Pražané již pociťovali silné nutkání schovávat se bez deštníku pod balkony a v obchodech. Někteří lyžaři hned opouštěli sjezdovku, ale těch byla menšina. Asi patnáct skalních lyžařů (počtáři už vědí, že na vlek se ten den rozhodně netvořily fronty) včetně nás tvrdošíjně pokračovalo i přes nepřízeň počasí. Koneckonců se stačilo jen vyhýbat prodřeným místům. A i kdyby na ně člověk najel, většinou by neskončil na štěrku, ale na celkem neškodném blátíčku...

Toho dne jsem zjistila dvě podstatné skutečnosti: Nevadí mi mokrý sníh a lyžování za deště má jen jednu výraznější nevýhodu, kterou nejlépe ilustruje tento zoufalý výkřik náhodně odposlechnutý na sjezdovce: „Hergotfix, dyť já nevidim, kam jedu!"

Jinak to vlastně není až tak nepříjemné. Při dešti je docela teplo, na mokrém sněhu se nejezdí špatně a je to rozhodně velmi neobvyklý zážitek. Jak poznamenal jeden vlekař: Za cenu klasického lyžování jsme dostali i vodní... A dva v jednom se dnes nosí, ne?