Něco chytrého a něco stupidního

Koncem loňského roku deník Metro ohlásil, že vyšle člověka do vesmíru. Když jsem se o tomto rozhodnutí doslechla, zdálo se mi jako hezký nápad; čtenáři zřejmě vyplní sérii testů nebo zvládnou zadaný úkol a nějaký šťastlivec z jejich řad si na pár minut splní dětský sen. Mohlo by to být i edukativní, přimět lidi se více – a především do větší hloubky – zajímat o vesmír. A kdyby každý účastník měl prokázat své schopnosti, vzbudí to soutěživého ducha. Inu, dobrý nápad to určitě byl; ale jak už to často bývá, samotný nápad není všechno.

Realizace napohled pěkné idey mne naprosto šokovala. Když vstoupíte na stránku http://metroinspace.com/cz/o-soutezi.html, pravděpodobně se zděsíte, máte-li alespoň trochu povědomí o českém jazyce. Málokdy naleznu něco tak plného chyb – něco, co si po sobě autor očividně ani jednou nepřečetl. Nevadilo by mi to, kdyby šlo o příspěvek na něčí osobní stránce, blogu nebo diskusním fóru. Dohání mě to k vzteku, když jde o text na webových stránkách spojených s masivně čteným deníkem. Zřejmě jsem ještě měla nějaké iluze o české žurnalistice, ale Metro teď přispělo ke zborcení posledních zbytků. Ani jeho tištěná verze sice není prostá chyb a nese se v poněkud bulvárním duchu, na něco tak otřesného jsem v ní ovšem ještě nenarazila (ačkoli mám možná jen štěstí, že ji nečtu často).

Na přiloženém obrázku stránky z půl třetí dnes odpoledne jsem vyznačila chyby, které mě při čtení udeřily do očí. Je možné, že v množství jsem dokonce nějakou přehlédla, ale už se neodvažuji tam hledat další v obavě, že bych třeba uspěla. Nejprve překlepy, kterých by si měl povšimnout i člověk neznalý pravopisu: Vzhůro, zúčastnint (dokonce na dvou místech!), váše, nevyšším, možnos, podprořili. Jen had by snad dovedl vyslovit (či spíše zasyčet) „s společností“. Ve spojení „řekni nám proč vybrat právě Tebe“ sice čárka být nemusí, nicméně by se hodila. A před „aby“ čárka rozhodně patří, stejně jako před spojení „ale i ostatní“. To, že se nepíše „nechte vaše přátele“, ale „nechte své přátele“, už po předešlých chybách zní jako zbytečný luxus.

Po přečtení podobného „lákadla“ nevím, zda mám vůbec chuť se zapojovat do něčeho zaštítěného takovou hloupostí. Šance se skutečně do glideru SXC Lynx dostat je sice pro každého účastníka mizivá, téměř zanedbatelná, ale přece existuje – jenže získat ji znamená přehlédnout nekompetenci přinejmenším toho, kdo měl na starosti text na webu (ať už to byl někdo z redakce, nebo externí copywriter).

Další úroveň hlouposti jsou přihlášky některých účastníků soutěže, kde se mluví o pobytu na ISS. Pokud to z jejich strany je ironie, pak jsem ji nepochopila. Cenou pro vítěze je let v glideru, který může dosáhnout výšky až 103 km nad zemí – dostane se do vesmíru, ano, ale ne na příliš dlouho (ovšem na dost dlouho na to, aby o takovém letu téměř každý snil).

Podobná soutěž je skvělý nápad. Nádherný. Úžasný. Brilantní. Ale chtělo by to ze strany organizátorů trochu jinou úroveň, možná i web, který by zájemce o účast přiměl se něco nového dozvědět. Česká republika má krásnou tradici popularizátorů kosmonautiky a astronomie, ať už jmenujeme třeba Karla Pacnera, Milana Halouska, Marcela Grüna či nedávno zesnulého Antonína Vítka. Lidé jako oni dokážou vzbudit upřímný zájem a vysvětlit problematiku i naprostému laikovi. A naštěstí nezůstávají opuštěni – z nejmladší generace tu máme třeba Tomáše Petráska nebo lidi z Expedice Mars (Marušku Halatovou, Michala Vyvlečku a celou řadu dalších).

Expedice Mars, jíž jsem se zúčastnila v roce 2007 jako nadšená gymnazistka, je dobrý příklad toho, jak by se podobná soutěž dělat měla – jde o soutěž pro děti, jejímž finálem je simulovaný let na Mars (v některých ročnících pořádaný v ČR, v nejnovějších v belgickém Euro Space Center). Děti vyplní lehký kvíz testující jejich znalosti o kosmonautice a vesmíru a v dalších kolech vypracovávají samostatnou úlohu sestávající z obsáhlých odpovědí na otázky týkající se zejména budoucího průzkumu Marsu a s tím spojených možností i problémů. Motivuje je zábavnou formou k získávání nových znalostí a k samostatné práci.

Občas mám dojem, že by se hodilo podobně motivovat i dospělou populaci… Inu, co se dá dělat. Ten, kdo je zvídavý, si k informacím v současné době cestu najde. A nezbývá než v těch ostatních zvídavost alespoň občas vzbuzovat – snad i formou takové soutěže, jakou rozjelo Metro.