Dluh a chátrající stadiony, nebo úspěch?

Nové české olympijské logo je již na světě a dopis s žádostí o kandidaturu na pořádání OH v roce 2016 je už na cestě ke komisi. Pražský primátor Pavel Bém uvádí, že olympiáda přinese městu - a nejen jemu, jelikož by se konala na různých místech republiky - prospěch, lepší infrastrukturu a větší zájem turistů. Ale nehrozí i možnost, že hry budou víc stát, než vynesou?

Pražští radní se dohodli na roku 2016 a poté 2020 (a 2024, když by to ani tehdy nevyšlo). Osobně si myslím, že do prvního termínu bychom obtížně stíhali vybudovat vše potřebné - postavit a opravit nové stadiony s větší kapacitou a modernějším vybavením, zajistit infrastrukturu - nové silnice a dálnice, výkonnější řízení provozu; nemluvě o bydlení pro sportovce a žurnalisty.

Dle ekonomické analýzy pražského magistrátu by hry stály asi 135 miliard korun a přinesly by České republice zisk. Celkové investice do lepší infrastruktury, kterou země potřebuje - s hrami i bez nich - by podle ní dosahovaly zhruba 500 miliard korun.

To vypadá jako příznivý výsledek. Ale jaká je garance, že to tak bude i ve skutečnosti?

Připomeňme si například OH 1976 v Montrealu, které byly výrazně prodělečné a město se s jejich finančními následky vyrovnává dodnes. Fakt je, že to byly zatím poslední hry, které prodělaly, ale i některé pozdější se nedočkaly zdaleka takového zisku, jaký si zastupitelé od pořádání her slibovali. Příkladem toho je i minulá olympiáda v Athénách, kterým Mezinárodní olympijský výbor několikrát vyhrožoval přemístěním her kvůli skluzu v přípravách. Náklady se tehdy vyšplhaly na více než dvojnásobek původního plánu. Na nevyužívané stadiony se snáší prach.

Ne že bych nevěřila, že Česká republika olympiádu uspořádat dokáže - nejsem si spíš jistá, kdo na ní doopravdy vydělá. Možná ze mne korupční skandály posledních let udělaly cynika, ale nevěřím, že by se pořádání her bez korupce obešlo. Naše země má velké množství problémů - a korupce je jen jedním z nich. Nejsou možná tak závažné jako jinde v Evropě, ale přece jen bychom se měli snažit je vyřešit. Pomůže nám v tom olympiáda? Někdo si myslí, že ano; můj názor je poněkud rozpačitý, spíše záporný. Ano, obávám se neprůhlednosti a nestíhání zakázek, možných demonstrací a nepokojů, zklamání po původní rozjařenosti.

I mně připadá vidina olympijských her oslňující a nádherná. Třpytící se a svítící stadiony, konfety snášející se k zemi, hrdý pokřik vítající usměvavé sportovce, radující se tváře diváků. Jenže, jak v rozhovoru pro MF Dnes poznamenal primátor Bém, jeden z hlavních obhájců myšlenky olympijské Prahy, je potřeba se nad hrami zamýšlet především tou levou - logickou a analytickou - polovinou mozku. A ta moje váhá a pochybuje.

Po OH v Londýně roku 2012 pořádání her zřejmě připadne jinému kontinentu. Ale vtírá se otázka, malá, ale neodbytná: Co kdyby MOV přeci vybral Prahu? Co bychom dělali? Ta možnost, jakkoli nepravděpodobná, existuje. Neznáme ještě hlediska, podle nichž se Výbor bude rozhodovat. Mohl by si u závěrečného souboje pěti měst říci třeba: „Hm... Všechno jsou to takové megapole, a tak na ráně. Tuhleta Praha je sice oproti nim malá a ne tak bombastická, ale mohla by se (však víte, po tom vyumělkovaném Pekingu a velmi rizikovém Londýně) stát znamením umírněnějších, bezpečnějších her. Přiklepneme jim to, co říkáte?"

To je samozřejmě jen má fantazie, ale - co kdyby?

Říká se, že historie žádná „kdyby" nezná - zná je pouze budoucnost. A olympijské hry v Česku jsou právě otázkou budoucnosti.

Nabízejí se další otázky. Co dopad her na přírodu? V Letňanech, kde by se měl stavět hlavní stadion, žije početná kolonie vzácných syslů. Tato zvířátka se v poslední době stala téměř celebritami. Obhájci her slibují, že o sysly bude postaráno. Dokonce se objevil i návrh podpořený primátorem Bémem, aby se sysel stal maskotem české olympiády.

To je moc hezké. Ale co jiná místa? Jiné druhy? Dokážeme na všechno dohlédnout, zvlášť ve spěchu a zmatku, který je před olympiádou typický?

Představuji si kněžnu Libuši, jak stojí na skále s očima upřenýma do neznámých dálav a věští: „Vidím slávu velikou, obrovské nadšení a spokojenost, mnoho hrdinů té daleké doby... ale počkat, co je tam dál? Vítězství, úspěch? Nebo snad - neštěstí, nějaký velký nezdar. Mnoho zklamání. Nevidím to jasně. Slyším cosi o kapřících, nerozumím tomu... A cítím něčí vztek. Někteří lidé jsou rozhněvaní, vyrážejí do ulic. To je špatné. Moc špatné. Nedokáží se uklidnit, jako by ztratili rozum. Je to podivné. Vidím ty dva scénáře, oba stejně rozmazané. Neumím určit ten pravdivý."

Obávám se, že to nyní nedokážeme ani my. Olympiáda je krásná, slavná událost. Bylo by pěkné na ni vzpomínat šťastně a vyvarovat se nepříjemnému probuzení ze snu, který byl opravdu pouhým snem.

Rok 2016 je podle mne snem. O čtyři roky později budeme snad zkušenější, připravenější. Viděla bych hry spíše na rok 2024, ale kdoví? Lidé si rádi plní své sny co nejdříve.

Mnozí uspějí a dočkají se štěstí. Jiní tvrdě dopadnou na zem.