Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Z divadelního zákulisí aneb Operace Aisofér

Mnoho lidí někdy chtělo stát alespoň jednou na jevišti či před kamerou a hrát. Většina pak na svůj dětský sen zapomněla. Splnit si ho ale není nic nemožného, jak se zde dozvíte… A že jsou antické hry těžké a zastaralé? Omyl! I dnes lákají diváky…

Mou první hereckou zkušeností byla důležitá role dveří v Polednici, kterou jsme sehráli někdy ve třetí třídě ve školní družině. Po nástupu na gymnázium jsem se dostala ke krátkým humorným scénkám, kde jsem hrála postupně hádavou manželku, cynického moderátora reality show, vypočítavého šéfredaktora bulvárního deníku a zkorumpovaného zhýralého politika.

Zatím poslední role je „neméně sympatická" - není jí nikdo jiný než Médeia, mýtická starověká čarodějka, která zavraždí vlastní děti.

Projekt Aisofér - Agroimé vznikl během minulého roku, kdy jsme se ve třídě na návrh naší profesorky literatury rozhodli sehrát ve zkrácené formě tři slavná antická dramata - Agamemnóna, Krále Oidipa a Médeiu. Odtud, z jejich prvních písmen, pochází i název představení. A pozornější čtenář už jistě uvažuje, kde se tu vzal „autor" - Aisofér. Jde o složeninu Aischyla, Sofokla a Euripida.

Prvně jsme nakonec hráli Médeiu na podzim u příležitosti dne otevřených dveří gymnázia Voděradská, před Vánoci následoval i Agamemnón. Král Oidipus si odbyl premiéru minulý pátek, kdy jsme v Kulturním centru Zahrada zahráli pro část naší školy všechna tři představení.

Zhruba dva týdny před tím se nesly v duchu horečných příprav, zkoušek, úprav kostýmů i dohad o tom, odkud se bude vycházet, jaké rekvizity budou na scéně (kterou jsme předtím nikdy neviděli) a tak podobně.

Ještě den před inscenací některým z nás občas vypadával text, neměli jsme dořešeny všechny kostýmy - a ještě jsme ani neviděli děti z Médeii.

Pátek třináctého, deset minut před osmou.

Vcházíme do centra Zahrada a do hlavního sálu, prohlížíme si pódium, odkládáme věci v šatnách, převlékáme se do kostýmů, líčíme se a špendlíme poslední nedostatky u oblečení...

Přichází poslední zkouška. Od devíti třiceti jedeme naostro před téměř půlkou školy.

Začínáme. V zákulisí musíme být zticha, protože na jevišti a v hledišti je odtamtud bohužel všechno slyšet. Objevujeme černou kočku, která se nám proplétá mezi nohama. Na obojku má cedulku se jménem Čertík. Okamžitě se stává oblíbencem hereckého souboru. Jen ve chvíli, kdy málem vběhne na schody na jeviště, ji zadržíme. Pátek třináctého a černá kočka. To je tedy kombinace...

Chór si dvojhlasně až trojhlasně opakuje svůj text. Já se snažím o totéž v duchu. Doufám, že ho na jevišti nezapomenu. Ne že bych trpěla obzvláštní nervozitou, ale paměť mívám občas jako cedník.

Ale na dni otevřených dveří i o Vánocích to vyšlo. Jaký je tady rozdíl? Skutečné pódium, jasná světla, ozvučení a publikum? Ne, v tom to není. Zkrátka mám pocit, že si ho pamatuji hůř než tehdy :-).

Hudba ohlašuje konec prvního představení. Agamemnón, Klytaimnéstra a další scházejí dolů. Na jeviště přichází Oidipus se svým chórem.

Už brzy. Nějakých pětadvacet minut a na řadě jsme my.

Ach bože. Již někdy v polovině mých 183 řádek mi obvykle vysychá v ústech, a to je pak těžké hodně nahlas mluvit. Kéž by se dalo na jevišti pít... bohužel v antice ještě PET lahve neznali.

A je to tady. Oidipus odchází ze scény a běží si do zákulisí pro „krvavý" hadr přes oči a „krev" na tváře. Jestlipak ta barva potom půjde umýt? V metru by se lidi pak asi divili.

Přicházíme na řadu. Za doprovodu hudby vchází na scénu chůva, jejíž řeč hru uvádí, a tříčlenný chór korintských žen.

Pak i Médeia.

Jakmile jsem řekla první repliku správně, nervozita téměř úplně zmizela. Byla jsem pořád ve střehu, ale už ne nervózní. Až na příšerně vrzající jeviště proběhla všechna představení bez zádrhelů. Nápovědu schovanou za scénou jsme nakonec nikdo nepotřebovali. Dokonce jsme se v Médeie, chór ani já, nespletli v textu, ráno toho dne narychlo upraveném ze „synů" na „dcery" (vzhledem k děvčatům, která hrála děti namísto chlapců v původní hře). Děti se zhostily své úlohy na výbornou. Však se i na konci dočkaly největšího potlesku.

Ano, vzbudili jsme potlesk. A prý se školní obecenstvo chovalo slušněji než v normálním divadle :-). Profesoři později říkali, jak byli příjemně překvapeni. Ovací se dočkal především představitel Oidipa, výborný herec a řečník. Po klanění se rozdávaly růže a kosatce, speciálního daru se dostalo naší paní profesorce Pařízkové - za to, jak se nám trpělivě věnovala, vymýšlela kostýmy, dávala pozor na režii a myslela na všechny detaily, na které bychom jinak možná zapomněli, obdržela opravdu speciální kytici (na obrázku úplně dole, v pravé ruce, ale detaily jsou špatně k rozeznání - nápověda: je k jídlu...).

Nakonec tedy všechno dopadlo skvěle. A v budoucnu? Na podzim pravděpodobně odehrajeme představení pro rodiče, možná i pro veřejnost (v tom případě se zde včas dočkáte příslušných informací). Padla zmínka o nějakém festivalu amatérských souborů. Kdo ví?

Jelikož si mnoho z nás jako jeden ze seminářů na příští školní rok vybralo Kulturu  mluveného projevu, což je cosi mezi rétorikou a dramatickým spolkem, možná nazkoušíme i další hry. Že by pro změnu komedii?

To se teprve uvidí. Ale z Aisoféra si odnášíme samé skvělé vzpomínky a naše herecké ambice rozhodně ještě u konce nejsou. Spíše naopak :-).

Podívejte se také na následující odkazy:

www.gymvod.cz (stránky gymnázia Voděradská)

http://www.aisofer.wpstudio.cz/ (web naší herecké společnosti; zatím není zcela hotov, ale můžete si zde prohlédnout například některé starší fotografie)

Autor: Julie Nováková | středa 18.6.2008 15:08 | karma článku: 15,66 | přečteno: 1886x
  • Další články autora

Julie Nováková

Rozhovor na rádiu APPlaus

V úterý 16. září od 20:00 se můžete těšit na rozhovor a mé autorské čtení v pořadu KREV (Kreativní autorský večer) rádia APPlaus. Čekají vás zajímavé novinky, literární ukázka i příjemná zábava! A je možné si pořad přijít poslechnout i skutečně "naživo" do kavárny rádia, odkud se vysílá. Rozhovor a čtení si budete moci poslechnout tam nebo na stanici živě od 20:00, v následných reprízách nebo později v archivu pořadu: http://www.radioapplaus.com/Porady/KREV/ARCHIV-PORADU

14.9.2014 v 12:18 | Karma: 0 | Přečteno: 65x | Ostatní

Julie Nováková

V otroctví memů. Nebo ne?

Už krátce po svém zavedení Richardem Dawkinsem v polovině 70. let se pojem „mem“ stal nezbytnou součástí slovníčku těch, kdo se chtěli vyjadřovat o lidské kulturní evoluci, vývoji jazyků i šíření myšlenek a trendů. Nějakou dobu se zdálo, že je nepostradatelný. Je ale memetika důležitý vědní obor, nebo jen krátkodobý módní trend mezi částí psychologů, biologů a lingvistů?

30.10.2013 v 10:40 | Karma: 11,05 | Přečteno: 511x | Diskuse| Věda

Julie Nováková

Kulturní střípky počínajícího jara

Macbeth, Souborné dílo W. S. ve 120 minutách, Pan Polštář, nové knihy a pár dalších postřehů z nedávné i dávnější doby.

31.3.2013 v 22:33 | Karma: 5,27 | Přečteno: 87x | Ostatní

Julie Nováková

(Retro)recenze: Výstřední vesmír

Před nějakými šesti, sedmi lety jsem za poukázky na knihy z některé z předmětových olympiád na gymnáziu zakoupila knihu Roberta Kirschnera Výstřední vesmír – ale od té doby jsem četla jednu jinou knihu za druhou, zvlášť po přechodu na čtečku, a stále jsem si na něj nenašla dost času a chuti. Pár dní strávených loni doma s nemocí bylo dobrých minimálně k tomu, abych po Výstředním vesmíru konečně sáhla a přečetla ho. Výsledek? Kniha se mi velmi líbila a zároveň jsem ráda, že jsem se k ní dostala až nyní. Proč? Hned se dozvíte...

20.1.2013 v 21:51 | Karma: 16,19 | Přečteno: 594x | Věda

Julie Nováková

Po dlouhé přestávce...

Na blogu toho od roku 2010 mnoho nového nepřibylo. Důvod je prostý; práce bylo čím dál tím více a času na psaní něčeho, za co nedostanu zaplaceno, výrazně ubylo, začala jsem studovat na VŠ a postřehy jsem pak postovala tak maximálně na Twitter. Blog snad ale zase ožije, ačkoli chodím do práce, měsíčně potřebuji vyprodukovat několik článků a mnoho stránek v knize či povídkách a čekají mě státnice, obhajoba BP a zahájení pokusů na DP. Objeví se tu recenze Výstředního vesmíru, zamyšlení nad některými "stoletými" výzkumy i odkazy na zajímavé články z nedávné doby. Tedy doufám...

20.1.2013 v 21:44 | Karma: 0 | Přečteno: 47x | Ostatní
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný

18. dubna 2024

Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejednáme. Na obzoru je stávka soudních pracovníků, požadují vyšší platy

25. dubna 2024

Premium Odvádějí vysoce odbornou práci, musejí skládat speciální zkoušky, někdy sami vypracovávají drobná...

Pokroková nenávist k Židům. Jak se z univerzit v USA staly filiálky Hamásu

25. dubna 2024

Premium Na elitních amerických univerzitách vyhánějí Židy takovým stylem, že to tam vypadá jako v Německu...

Karafiátovou revoluci zažehla jediná píseň. Portugalsko vyvedla z diktatury

25. dubna 2024

Málokterá revoluce je spojena s písní a květinou, jako se to stalo té portugalské. Před 50 lety se...

Chtěl se odpálit během olympiády v Paříži. Ve Francii zatkli 16letého hocha

24. dubna 2024  22:47

Kriminalisté ve Francii v úterý zadrželi 16letého mladíka francouzské národnosti, který na...

  • Počet článků 81
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2039x
Původně: Studentka víceletého pražského gymnázia se zajmem o psaní, fotografování, film, vědu... Čajomilec-začátečník, hrozně zvědavý člověk a příležitostná korektorka.
Moje životní motto zní: Někteří lidé berou sami sebe tak vážně, až je to směšné. Berme život takový, jaký je - a nikdy není tak špatný, aby bylo nejhůř!
Dnes: PřF UK, aktuální medailonek na mých osobních stránkách julienovakova.ic.cz (na blog nemám více než rok téměř žádný čas).