Ač jsem původně neměla v plánu na FFS jet, křest Pěny dějin, v níž mám povídku Shledání u Verdunu, mě přesvědčil, abych přijela - a já za to nyní mohu být jen vděčná, protože con byl skvělý. Dorazila jsem v sobotu brzy odpoledne, právě včas, abych stihla zhlédnout derniéru jirotkovsko-startrekovského představení Daturnin, které mi z časových důvodů uniklo na Sconu i Parconu (kdyby tak existoval ten obraceč času, to by si člověk nemusel vybírat, na co tentokrát půjde...). Tvůrci téměř přesně parafrázovali Jirotkovu klasiku a zasadili ji do prostředí USS Enterprise a soukromé vesmírné jachty. Dívalo se na to příjemně a vtipy pobavily, necelá hodina divadla utekla velice rychle.
Musím přiznat, že až na Daturnina a křest mě v sobotním programu předem nic nezaujalo - to se však ukázalo nikoli jako překážka, nýbrž jako výhoda. S kamarádem jsme objevovali taje chotěbořských restaurantů, nakonec také zhlédli přednášku o tom, jak dělat přednášku, a čas do podvečerního křtu uběhl jako nic.
Patronem sborníku, o jehož vydání se zasloužily Scarlett Rauschgoldová (Darth Zira) a Hanina Veselá, se stal známý autor Jiří Walker Procházka - a hned předvedl, jak se dá vytvořit takový časový paradox... "Pěna dějin aneb Příběhy, které se nestaly(?)" je totiž především souborem "časovek" a alternativních historií. Subžánry jsou to zajímavé a poskytují autorům pole netušených možností, takže se rozhodně je na co těšit. A soudě podle toho, co jsem zatím stačila přečíst, to opravdu stojí za to.
Šampaňské teklo proudem na křtu i následně v baru, kam se všichni autoři přesunuli. Začalo se diskutovat o příštím sborníku, o vydaných povídkách, postupně o všem možném i nemožném (slavná polemika z "Teorie velkého třesku" o tom, že Superman nemohl v letu zachytit Lois Laneovou, aniž ji roztřetil, nemá od skutečných scifistických debat daleko, právě naopak). Bohužel se od desáté hodiny festivalový bar stává kuřáckým, takže jsem se záhy vydala hledat azyl v nekuřáckém prostředí. V čajovně jsem potkala skupinu přátel a vzápětí nastal další časový paradox - najednou byla jedna hodina v noci, ačkoli se zdálo, že uběhlo jen pár minut. Ale zábava ještě nekončila, přece toho zůstalo tolik k probrání...
FFS byl pro mě shledáním s novými i starými přáteli, příjemným oddechem od uspěchaného každodenního života a dalším milníkem na spisovatelské cestě; dokonce se tam prodalo několik výtisků Zločinu na Poseidon City, takže důvodů ke spokojenosti je bezpočet. Těším se na příští ročník.
Momentky z FFS si můžete prohlédnout níže. Zde ještě připojuji odkazy na další fotogalerie: křest Pěny dějin, FFS objektivem Jardy Houdka, Merlinův FFS.
