Ve včerejších Událostech se starosta obce Trokavec, Jan Neoral, vyjádřil, že závěrům odborníků - armádních i civilních - nevěří a lidé mají stále strach.
Čí je to ale potom problém? Jak lze tamní obyvatele přesvědčit, že experti mluví pravdu, když oni sami je vyslyšet nechtějí?
„Mohou být podplacení, mohou nám lhát," zní nejčastější argument. No jo. Lhát může koneckonců každý. Možná vám lhali ve škole, když tvrdili, jakým směrem se v elektrickém proudu pohybují elektrony. Vždyť jenom citovali závěr nějakých odborníků. Ať žijí konspirační teorie.
Nemusíme věřit ničemu, když nechceme. To je taky druh svobodné volby. Jenže pak nemůžeme čekat, že se s námi někdo bude rozumně bavit. Většina lidí nechce být označena za lháře či podvodníky, natož za (cituji výkřiky některých obyvatelů okolí újezdu Brdy, a promiňte mi ten výraz) „hajzly".
Už jsem slyšela dost. Slyšela jsem, že radar není zdraví nebezpečný a že k datům bude mít přístup NATO. Jsme koneckonců jejím členem a USA je naším spojencem. Tím, že na svém území necháme postavit radar, se nestáváme žádným „okupovaným územím". Nejsme a nebudeme rukojmím Spojených států.
I když americkou zahraniční politiku spíše neschvaluji, radar mi nevadí. K ničemu se tím nezavazujeme. A nemyslím si, že je to záležitost politického názoru. Ten můj je středovo-levicový. A přesto usuzuji, že radar na našem území není špatná věc.
Nebude škodit zdraví (jako mu neškodí všude jinde na světě, kde je radarů opravdu hodně), případné sestřelené rakety shoří v atmosféře, nepodepisujeme žádnou otrockou smlouvu. To mi celkem stačí. Nejsem radarem nadšená, ale nevadí mi. A kdo z nás, obyčejných občanů, je expertem v oboru vojenské strategie? Máme my kvalifikaci o radaru rozhodovat?
A že se umístěním radaru staneme terčem číslo jedna pro teroristy? Nevím. Ale věřím, že náš obranný systém by si s případným útokem poradil. Od čeho ho tu jinak máme?
Tak. Hotovo, a půjdu se věnovat zase něčemu jinému. A pokud nám spadne nějaká raketa na hlavu, žalujte mě.