Cizokrajná i jiná kuchyně aneb „Ubrousek není k jídlu!“

6. 07. 2007 10:57:24
Co si představíte pod pojmem japonská kuchyně? Asi sushi, všudypřítomnou rýži, saké a čaj. Vlastně nejste vůbec daleko od pravdy. Já si představím ještě jednu věc: trapasy. Nevěřili byste, jaká faux pas může člověk navyklý západnímu fastfoodovému stravování v japonské restauraci natropit...
Ukázka japonské kuchyně.
Ukázka japonské kuchyně.
Byla jsem v japonském restaurantu podruhé v životě, přičemž poprvé jsem jen sezobla kousek sushi a tím to končilo. Tápala jsem mezi všemi těmi cizokrajnými pokrmy v jídelním lístku tak dlouho, až jsem si vybrala celozrnné nudle se zeleninou a kousky mořských živočichů. Potom nastal první zádrhel.

Servírka přinesla jídelní náčiní. Záměrně neříkám příbor, protože on to příbor nebyl. Nejistě jsem vzala do ruky hůlky a pokusila se jimi nabrat tužku. Snažení skončilo, když psací potřeba málem napodobila proslavený let šneka ve filmu Pretty Woman.

Naštěstí se servírka slitovala a přinesla mi takzvané „hůlky pro začátečníky", tedy hůlky spojené nahoře gumičkou a podepřené srolovaným kapesníčkem. Nepadaly z rukou a podstatně snáz se jimi manipulovalo.

Jako další se na stole objevila mistička s tenkou stočenou bílou oplatkou. Vypadala lákavě a exkurze do tajů dálněvýchodní kuchyně se mi začala čím dál více zamlouvat. Z kapsy jsem vylovila mokrý kapesníček a utřela si ruce. Pak jsem sáhla po oplatce.

Tváře mi zalila temná červeň. To, co jsem držela v ruce, žádná oplatka nebyla. Když jsem ruličku rozbalila, už nebylo pochyb, že se jedná o navlhčený látkový ubrousek.

Mé faux pas zůstalo díkybohu nikým nepovšimnuto a za okamžik přede mnou přistál hluboký talíř s nudlemi. To, co následovalo, se dá popsat jedině jako statečné zápolení korunované nakonec triumfem. Mimo stůl odlétl pouze jeden malý kousek papriky a nepozorovaně splynul s červeným kobercem. Bylo to ale spíš Pyrrhovo vítězství. Energie vydaná na konzumaci pokrmu totiž jistě převýšila jeho kalorickou hodnotu. Zřejmě proto je mezi Japonci tak málo obézních.

***

Minulý rok jsem byla na firemním plese a znervózňovalo mě, zdalipak tam nebudou ty různé druhy příborů, ze kterých nedokážu rozeznat ani jediný... jestli nepřinesou nějaké jídlo, které neznám a budu ho jíst úplně jinak, než se má... nebo jestli tam vůbec bude nějaký výběr pokrmů... (jako praktický člověk jsem se nejvíce zajímala o poslední jmenované)

Kde jsou ty doby, kdy jsem ve francouzské restauraci bez ohledu na možné pobouřené pohledy okolí snědla i větvičku rozmarýny a ozdobný mátový výhonek na dezertu. Ať už dospělost přináší jakékoli výhody, přichází s ní neustálé sebeovládání a nedostatek spontánnosti. Proč by si koneckonců člověk neměl pochutnat na bylince, když ji má rád? Co na tom, že je jen na okrasu a „nejí se to"?

Na plese mi nakonec dělaly největší starosti boty, které jsem sháněla předešlý den a tátu to stálo tašku, kterou mu tehdy někdo ukradl. Rozladění a naštvaní jsme pak koupili první obuv, která mi nebyla malá. Zákonitě se pak ukázalo, že bez ponožek je mi nejméně o číslo větší, a neustále jsem v nich zakopávala.

Po úvodu moderátorů a tanci, kterého jsem se raději nezúčastnila, přišla na řadu Věc V. Jídlo bylo na stole.

Ukázalo se, že jde o zcela normální pokrmy, a příbor byl pokaždé jen jeden. V zadní části sálu se objevil švédský stůl, přesvědčivý důvod, proč chodit na plesy. Zatímco jsem vidličkou neohrabaně nabírala kluzké olivy a potýkala se s šunkou, která nešla odlepit od tácu, jakýsi elegantní pán vedle mne si vzal plátek precizně mezi palec a ukazovák, mistrně sroloval a spolkl. Nepotřeboval příbor. Nepotřeboval talíř. A přitom to vypadalo tak decentně a vybraně.

Nezáleží na tom, co zrovna jíme, jak držíme příbor nebo jestli nám manipulace s ním dělá občas potíže. Jídlo je jedna z těch věcí, která nás potěší, ať už se na Blízkém východě právě válčí, v zemi panuje bezvládí nebo nás naštval někdo z okolí. Je to náš soukromý ráj, koncert bez hudby, požitek, který je zároveň nutností. Snad zbývá jen dodat, možná poněkud neoptimisticky, ale pravdivě: Kéž by jej měli dostatek k životu všichni lidé.

Tento článek jsem před několika měsíci již uveřejnila na serveru www.agenturasan.com.

Autor: Julie Nováková | pátek 6.7.2007 10:57 | karma článku: 12.48 | přečteno: 1430x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 6 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 17 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 489 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.58 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2039
Původně: Studentka víceletého pražského gymnázia se zajmem o psaní, fotografování, film, vědu... Čajomilec-začátečník, hrozně zvědavý člověk a příležitostná korektorka. Moje životní motto zní: Někteří lidé berou sami sebe tak vážně, až je to směšné. Berme život takový, jaký je - a nikdy není tak špatný, aby bylo nejhůř! Dnes: PřF UK, aktuální medailonek na mých osobních stránkách julienovakova.ic.cz (na blog nemám více než rok téměř žádný čas).

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...