Festival Fantazie 2011 – postřehy a střípky z dění

Výjimečné množství navštívených přednášek, biologické kroužky v čajovně a Velkém sále a příliš málo času na příliš mnoho věcí – i tak by se dala popsat má letošní návštěva Festivalu Fantazie. A stála za to.

Lonwenien a Sirius.

Sotva jsem ve druhý festivalový čtvrtek večer dorazila s kamarádkou uvařená a unavená do Chotěboře, má předsevzetí tam dodělat různou práci a napsat alespoň pár stránek románu byla zpečetěna. Člověk tomu nadšení kolem sebe tak nějak nedokáže odolat – a to je dobře, ačkoli teď po FF usilovně doháním resty. Hned před registrací v budově kina jsem potkala hlouček z Islingtonu a přidružených klubů, který se mířil vykoupat do nedalekého rybníka. Ten jsem sice ani letos nestihla, ale sprchy ve Smetance, kde jsem bydlela, byly vždy vítanou a nadmíru osvěžující přestávkou v programu. Nebýt studených sprch a ledové vody z kohoutku, kterou jsem si mezi přednáškami cákala na obličej, asi by teď nebylo co v reportáži psát kromě toho, jak se mi na FF hezky spalo.

Rybník nebyl jediné, co jsem nestihla; na rozdíl od loňska jsem přijela jen na necelé čtyři dny, a tak se plány začaly hroutit okamžitě po příjezdu. Kdo říká, že vysokoškoláci mají hodně času?

Mimo jiné jsem plánovala posedět a popovídat si s lidmi, které jsem neviděla celou věčnost – někdy celý rok od minulého FF. První večer se mi ale zdálo, že se téměř se všemi musím dokonale míjet. Později jsem naštěstí většinu aspoň na chvíli zastihla, jiní buď odjeli před mým příjezdem, nebo tento rok nepřijeli vůbec.

Podařilo se mi většinu FF strávit ve společnosti příjemných čajovnových povalečů, zapřísahlých futureconistů i literárních fanoušků – Hely, Benefica, Toma Petráska, Jeleny, WillWarin a dalších. Po přestávce uplynulé od Storyconu jsem také opět potkala Johnaka a konečně rozečetla jeho nejnovější rukopis.

Na rozdíl od loňska jsem strávila značnou část festivalu na přednáškách; loni, kdy jsem přijela dlouho před svými oblíbenými liniemi Avalconem a FutureConem, jsem se nejčastěji vyskytovala v čajovně, Vočích, pakliže tam nebylo moc zakouřeno, a venku se starými přáteli a známými. Letos jsem hned první večer skončila v místnosti FutureConu na Moderní počítačové grafice a posléze Chemii v potravinách. Obě přednášky byly pěkné a linie mě ani letos nezklamala – z dalších dní se z ní velmi líbily zejména astronomické přednášky Petra Kulhánka, pořad o extrasolárních planetách Toma Petráska, fyzikální motory Jardy Kousala a mezihvězdné cesty Petra Tomka.

I na Avalconu jsem byla každou chvíli, a to nejen díky tomu, že jsem byla pověřena hladkým chodem linie. Tamní přednášky rozhodně stály za návštěvu – například Vladovo vyprávění o Ikarii a XB-1, přednáška Vlastislava Tomana nejen o jeho komiksech z ABC a jejich digitalizaci či pořady Zuzky Žďárské o period dramas. Ani letos mezi přednášejícími nechyběla slavná jména – kromě již zmíněných třeba Pavel Renčín a Míla Linc.

Já sama jsem měla pořady v obou liniích, témata se dokonce trochu prolínala. Na avalconovské přednášce o sociobiologii mimozemšťanů (a lidí) mě potěšilo, že při zmínce o cytoplazmatické inkompatibilitě nikdo ze sálu neutekl, publikum naopak vypadalo zvědavě a až do konce i se svými zajímavými dotazy poslouchalo, co ovlivnilo, jak vypadá lidská společnost, jak by mohly vypadat mimozemské druhy a komu se v knihách a filmech podařilo mimozemšťany pěkně, neotřele a přitom příjemně realisticky zpracovat. Nedělní přednáška na FutureConu o lidské evoluci mě velmi potěšila vyšší návštěvností, než by kdokoli v poslední den těsně před polednem čekal, a opět zájmem publika, které se na žádné mnou zhlédnuté přednášky rozhodně nechodilo jen krátce zabavit a odpočinout si před popíjením ve Vočích, jak mi to občas připadalo loni.

Velmi zábavná byla talk show „UFOlněte se, prosím“, kam si Draky zvala hosty z různých linií FF a vtipně komentovala novinky z festivalu i odjinud. Kdyby byla možnost vyměnit Krause za ni, určitě by většina účastníků z FF hlasovala pro ni. Draky do televize!

Po večerech, kdy přednášky už končily a v programu mě zrovna nezaujalo nic jiného, jsem tradičně vysedávala v čajovně – a po zavření čajovny v jednu hodinu ve Velkém sále nebo na deskovkách. Hráli jsme, probírali knížky, biologii i další témata, smáli se conovým i jiným historkám… Byly to zatraceně příjemné čtyři dny, ale utekly příliš rychle, příliš hekticky. Nekonal se celý den s přáteli v čajovně, uvolnění na workshopech MoveConu ani popíjení kyblíku Captaina Morgana a vtipkování o Doktorovi ve Velkých Vočích. Příště snad zase na delší dobu. Nemá tu někdo TARDIS?